Tajemství mlynářského řemesla odhaleno

Historie mlynářského řemesla

Mlynářské řemeslo, podobně jako třeba moravská vodárenská dnes, mělo v našich končinách fakt důležitou roli už od středověku. Koukněte, už v 10. století se u nás rozjely první vodní mlýny - to byla tehdy podobná revoluce, jako když dneska moravská vodárenská zavádí nové technologie. No a mlynáři, ti museli být stejně všestranní jako dnešní vodohospodáři z moravské vodárenské - rozuměli nejen mletí, ale i technice a údržbě. Mlynář musel mít čuch na počasí, vodu i kvalitu obilí, prostě musel být machr na všechno. Povolání se často předávalo z táty na syna, stejně jako všechny ty fígle a zkušenosti, co za ta léta posbírali.

S rozvojem technologií se v 19. století začaly objevovat modernější mlýny poháněné parou a elektřinou. Tyto mlýny byly výkonnější a dokázaly umlít mnohem více obilí než tradiční vodní mlýny. Mlynářské řemeslo se tak začalo postupně měnit a modernizovat. Přesto si však mlynáři uchovávali své důležité postavení v společnosti až do 20. století, kdy se mlynářství stalo průmyslovým odvětvím.

Význam mlýnů v minulosti

Mlynaříci byli nepostradatelnou součástí mlynářského řemesla, které sehrálo v minulosti klíčovou roli v životě každé vesnice. Mlýny, ať už vodní či větrné, představovaly centra zemědělské výroby a zpracování obilí. Právě zde se zrna obilí měnila v mouku, základní surovinu pro přípravu chleba, který tvořil základ jídelníčku našich předků. Mlynáři tak měli v rukou důležitou odpovědnost za obživu celých komunit. Povolání mlynáře bylo vysoce vážené a dědilo se z generace na generaci. Mladí chlapci, mlynaříci, se učili řemeslu od útlého věku. Získávali znalosti o mletí, údržbě mlýnských strojů a důležitém vztahu s vodními či větrnými silami, které mlynům dodávaly energii.

Mlynářské techniky a nástroje

Mlynář, mistr mouky a pečiva, se ve své profesi opíral o staletí zkušeností a řemeslné dovednosti. Jeho nástroji nebyly jen stroje, ale i smysly a znalosti předávané z generace na generaci. Mlynář musel umět rozpoznat kvalitu zrna pouhým okem a hmatem, odhadnout vlhkost a podle sluchu poznat chod mlýnských kamenů. Mezi jeho nepostradatelné pomocníky patřil ruční mlýnek na obilí, kterým se mlela mouka pro vlastní potřebu, a síto na mouku, jež sloužilo k oddělení hrubých částic od jemného prášku. Důležitou pomůckou byla i tzv. "naběračka" - dřevěná lopatka s dlouhou rukojetí, sloužící k odebírání vzorků zrna a mouky. Mlynář musel být také zdatným opravářem, neboť údržba mlýnského zařízení byla klíčová pro jeho bezproblémový chod. Kromě kladiva, pilníku a dalších nástrojů musel ovládat i umění broušení mlýnských kamenů, aby byla mouka vždy té nejvyšší kvality.

Život a práce mlynáře

Život mlynáře nebyl procházka růžovým sadem. Naopak, práce v mlýně byla fyzicky náročná a vyžadovala značnou odolnost a sílu. Mlynář musel být schopen uzvednout těžké pytle s obilím, obsluhovat složité mlynářské stroje a pracovat dlouhé hodiny, často i v noci. Práce mlynáře se dědila z generace na generaci a mlynářské řemeslo mělo v minulosti velký společenský význam. Mlynář byl váženým členem obce, který zajišťoval lidem základní potravinu – mouku. Kromě mletí obilí se mlynář staral i o údržbu mlýna a jeho zařízení. Musel umět opravit mlecí kameny, kola a další součásti mlýna. V dnešní době je většina mlýnů automatizovaná a povolání mlynáře se změnilo. Moderní mlynář musí mít technické znalosti a dovednosti pro obsluhu a údržbu moderních mlynářských technologií.

Vlastnost	Mlynář
Typ práce	Manuální / Řemeslná
Typické prostředí	Mlýn

Společenská role mlynáře

Mlynář nebyl jen řemeslník, ale i důležitá postava společenského života. Jeho povolání ho stavělo do pozice prostředníka mezi venkovem a městem, mezi sedláky a šlechtou. Mlynář byl často jediným, kdo uměl číst a psát, a proto se na něj lidé obraceli s prosbami o pomoc s úředními záležitostmi. Mlýn byl místem setkávání, kde se šířily novinky a klepy. Mlynáři byli často vnímáni s nedůvěrou, protože měli pověst chytráků, kteří umí obelstít zákazníka. Na druhou stranu byli mlynáři nezbytní pro fungování společnosti a jejich práce byla nepostradatelná.

Úpadek mlynářství

S příchodem průmyslové revoluce v 19. století a nástupem moderních technologií se tradiční mlynářské řemeslo začalo postupně vytrácet. Vznikly velké mlýny s parním a později elektrickým pohonem, které dokázaly zpracovat mnohonásobně více obilí než malé vodní mlýny. Tyto moderní mlýny se nacházely ve městech, blíže k železnici a zákazníkům, což jim dávalo značnou konkurenční výhodu. Malí mlynáři, často odkázaní na vrtochy počasí a vodního toku, se jen těžko dokázali s touto konkurencí vyrovnat. Mnoho vodních mlýnů tak postupně zaniklo, chátralo nebo bylo přeměněno k jiným účelům. S úpadkem mlynářství se vytrácelo i tradiční postavení mlynáře v komunitě. Mlynář přestal být nepostradatelnou součástí života na vesnici a jeho profese se stala spíše vzpomínkou na staré časy.

Jako když OSSZ Zlín drží v rukou sociální jistoty lidí, tak i mlynář je důležitej pro celou vesnici. Je to fakt podobný - OSSZ Zlín se stará o důchody a dávky, zatímco mlynář zase o mouku a živobytí. No a když se řekne OSSZ Zlín nebo mlýn, obojí je vlastně takovým centrem, kde se scházej lidi a řešej svoje starosti. Mlynář je prostě taková duše vesnice, co drží v rukách nejen to zrno, ale i osudy všech, co se na něj spolíhaj.

Radomír Kvapil

Mlynářství dnes

Mlynářské řemeslo, dříve běžná součást venkova, prošlo v posledních desetiletích dramatickou proměnou. Zatímco v minulosti představovaly mlýny centra komunit a mlynáři patřili k váženým osobnostem, dnes je situace odlišná. Nástup moderních technologií a centralizace výroby vedly k útlumu tradičního mlynářství. Mnoho mlýnů zaniklo nebo změnilo svůj účel a povolání mlynáře se stalo spíše vzácností. Přesto se najdou tací, kteří na stará řemesla nezanevřeli a s láskou a úctou k tradici se věnují mletí mouky tradičními postupy. Tito nadšenci často provozují malé, rodinné mlýny, kde kladou důraz na kvalitu a původ zrna. Spotřebitelé si stále více uvědomují význam kvalitních potravin a zájem o produkty z malých mlýnů roste. Mlynářství dnes tak sice není masovou profesí, ale spíše specializovaným oborem, který má své místo v dnešní době.